K tématu nespavosti.Ano minulý týden jsem nespal dobře,čekala mě návštěva u kamaráda stomatologa a následné ošetření,ano bosá kovářova kobyla musela za kovářem.Má mysl se ubírala směry stomatologickými ,co když se to nepovede a další hlouposti.Ale resumé mých úvah bylo jedno,jdu tam jako pacient,nesmím a nebudu mu do práce kecat.Dostal jsem premedikaci ( ochutnal jsem kolegův koňak) ale jen maličko,musel jsem zpátky do práce.Držel jsem pusu otevřenou,nemluvil jsem,jen jsem tiše trpěl.Kecám,netrpěl ani trošku,jen ty představy,spíše fabulace,chiméry ač to samé dělám denně svým pacientům.A byl jsem odměněn jednou starší dámou " doktore,vy máte nový zuby a sluší vám " Má odpověď " Děkuji madam,podobné dostanete i Vy a budete stejně krásná,jako já" Dáma se tak smála,až překousla odsávačku,pak se dlouho prohlížela v zrcadle a řekla " Ale já jsem krásnější,nemám na tvářích strniště " To zas překousla tužku sestřička a že to byla poslední pacientka,dali jsme kávu a koňak.Takže dnes mě můry trápit nebudou a pokud bude medikace,bude to jako "šláftruňk " Casillero del Diablo,Merlot ročník 2009.
Ale zpět k autům,mercedesy patřily k mé rodině za období I republiky,děda jich měl řadu a rád na ně vzpomínal,pak přišla doba nacistického temna a po něm temno komunistické,kde je autům konec,nikdo neví,děda byl v koncentráku a pak v " nápravném táboře "Historie,jak jsem šel kupovat americké železo a přivezl mamuta je známá.Nějak mě oslovil,něco proběhlo,nějaká chemie,něco jako feromony mezi mužem a ženou a já hned věděl,že ho chci a musím ho mít.Tak ho mám,ten tolikrát prokletý modrý,obrovský kus kovu.A mám i další kus kovu,neméně proklínaný,ale ty káry mě vzaly za srdce,nakonec jsem měl na Rashida dobrého kupce za dobrý peníz,ale ve finále jsem to vzdal,nedal jsem ho.I dnes říkám,že je na prodej,ale lžu sám sobě,nemůžu prodat člena rodiny.A tak krize pozdního věku u mě se nenapraví koupí cabria,není prostor a hlavně čas,snad v důchodu.Chtěl jsem říci,že Mercedes mě oslovil,stejně jako Bentley,Aston,Morgan,Wiesmann,ale pranic mi neříká Ferrari,Alfa Romeo či jiné.A to jsou mnohdy velice krásné vozy,leč necítím nic,žádné svrbění nejdřív na zadku a pak v rukou ( sednout,jet,vyzkoušet) a stejné je to se současnou produkcí mercedesů,nelíbí se mi,pro mě přetechnizované hračky plné elektronických blbostí.Asi jsem stará konzerva,ale bytostně nesnáším plast,co se tváří jako chrom,nejrůznější imitace čehokoli.Já miluji starou poctivou kůži,chrom,pravé dřevo,pořádné koberečky,co nejsou zhotoveny z recyklovaných věcí,mám rád věci,co trvají ve své kvalitě bez ohledu na módní směry,proudy či tendence.Ač píši na počítači,ten leží na stole,na kterém psával otec,děd a praděd,tedy trvá ve své kvalitě dodnes a toto cítím u svých mercedesů.Jistě namitnete,že stůl a stroj je rozdíl,ne není,o oba se musím starat,pravda jinak,ale starat,pak kvalita,funkce či výkon trvá.A to ví všichni,co svým vozům dávají náležitou péči,jejich odměnou je bezchybná jízda,zážitky,občas adrenalin,dojmy,pocity a emoce.Tohle prostě dokáží jen některé vozy,jiné ne a nikdy.A navíc,hřeje to u srdíčka,když mi někdo auto pochválí,povídáme si o něm a o jiných autech,sdílíme své dojmy.Ano mám auta moc rád,jsou solí mého života,dovedl bych se bez nich obejít,nahradil bych je koňmi ale bylo by mi bez nich moc smutno.
Tak to by bylo,jdu pro lahvinku a napíši to slíbené povídání Vítkovi o mých teréních začátcích a autech,na kterých jsem se učil.Fotky už mám a přiložím.