Toto téma je hozenou rukavicí..
Mnohé zde již zaznělo, ale i já se přidám do diskuze. Menší počet nehod bych přičetl klesajícímu počtu soukromých řidičů v závislosti na rostoucí ceně PHM, a Damoklovu meči bodového systému, který visí nad firemními řidiči, kde vybodování ve většině případů znamená ztrátu zaměstnání.
Řidičské schopnosti jsou totiž s každým novým ročníkem absolventů autoškol horší a horší.
Ještě pro mého otce (ročník 52) bylo vlastní auto ve věku osmnácti let utopií, a teprve v pětadvaceti si pořídil s velkou pomocí rodičů první vlastní parodii na vůz - Malucha 126p, ve kterém se vskutku závodit nedalo, a když, tak leda kolmo dolů z vysoké skály.
Já si v roce 1999 s čerstvým ŘP pořídil první vlastní vůz VAZ 2101 o výkonu 44 kW. Ten sice jel poměrně slušně, ale chyby příliš neodpouštěl. Zakoupil jsem ho v zimě v den, kdy napadlo 15 cm sněhu, a hned první rozjezd z křižovatky s odbočením vlevo do kolmé ulice mi dal na vědomí, že se ještě mám hodně co učit, a že první musí přijít zkušenost, a pak teprve rychlost. Autoškolu jsem dělal na Favoritu.
Tyto vozy měly určitě oproti dnešním řadu nevýhod, ale jednu dost podstatnou výhodu - člověk se s nimi naučil auto "cítít" v každém prstu u nohou i rukou. Jediný posilovač byl ten na brzdách, u řízení ovšem už nikoliv, o ABG,ABS,ASR,BAS,ESP,etc.jsem si mohl nechat tak akorát zdát. Díky tomu jsem se štěstím vybral pár potenciálně hraničních situací, naučil se znát fyzikální limity vozidla, a vycítit moment, kdy se rychlost vozidla začíná míjet s přilnavostí a trajektorií vozovky.
Dnes není problém si s čerstvým ŘP opatřit vůz o výkonu 120-200 koní za sumu menší, než je jeden průměrný měsíční plat. Kombinace kšiltovkáře s mokrým řidičákem za volantem podobného vozu je podobně nebezpečná, jako projektil ráže 9mm vystřelený do vzduchu na nástupišti metra - nikdo neví, odkud se odrazí, kde se vyřítí, a koho zabije.
To jsem zmínil jen finančně technický aspekt věci.
Další, dle mého názoru ještě zásadnější příčinou nehod je úpadek morálky a vzdělanosti celé Evropy. Děti od pseudopřevratu slyší jen o svých právech, o povinnostech nikoliv. Učitel má společenskou prestiž asi jako kus velbloudího trusu na zápraží mongolského pastevce, což se odráží i v jeho státem nastaveném ohodnocení. Rodiče místo aby s učiteli drželi basu jako za nás, tak straní nevycválaným potomkům a na učitelích si spíše léčí mindráky. Kantorské povolání se tedy stalo výspou pár idealistů, kteří umí, východiskem žen, jak se dostat k platu alespoň o stupínek nad otroky v hypermarketech, a odkladištěm všech, kteří šli na "pedák" jen proto, že to byla cesta nejmenšího odporu. Školy navíc žijí z dotací "od kusu", a přijímají tedy žáky, jejichž kvorum znalostí je hluboce pod minimem, které na daný typ školy bylo nutné ještě před deseti patnácti lety. Mám shodou okolností kamaráda kantora na gymnáziu. Když mi před měsícem líčil, že jedna gymnazistka na dotaz, kdo byla Margaret Tchatcher, odpověděla, že "žena Stalina", a druhá nevěděla, proč je 28.říjen státním svátkem, doslova mi vyrazil dech. Podobných příkladů naprosto elementární neznalosti mi vylíčil více. Když chtěl dané studentky nechat propadnout, bylo mu ředitelkou naznačeno, že narušení přísunu dotací "per capita" může ohrozit jeho pracovní místo a že na dané škole studenti prostě nepropadají...
Tak dorůstá generace debilů, spoléhajících se na elektronické vymoženosti, které jsou levnější než kdy předtím. Generace, nenavyklá samostatně přemýšlet a konat, s mentální kapacitou plastového psa "Kývalíka" (pamětníci vědí). Generace která místo komunikace s přáteli v hospě sází statusy na Fuckedbook. Která sice umí nastavit GPS, ale při jejím výpadku si neumí najít trasu v mapě, neřkuli na základě znalosti směrů a měst v Evropě jet bez mapy podle ukazatelů. Která v lese loví "kešky", ale nemá ponětí o tom, jak si s pomocí mapy a buzoly zjistí vlastní polohu pomocí azimutů...
No a i s řízením vozu je to jako se stavbou domu - tam kde nejsou základy, je hovno platná nejmodernější střecha se solárními panely. Jestliže řidič nemá samostatné myšlení, schopnost vyhodnocení situace a rychlé reakce na ní na základě vlastního úsudku, je za volantem velkým rizikem. Najedu 60-70 tkm ročně a přiklady vidím dnes a denně. Největším nebezpečím jsou šoféři, které libovolná nenaučená situace naprosto rozhodí, a protože nejsou zvyklí samostatnosti a zodpovědnosti, zpanikaří a začnou sekat nepochopitelné chyby. Kteří bezmyšlenkovitě akceptovali reklamní bláboly z brožur a nabyli dojmu, že jejich skvělé auto v podstatě řídí samo, zvládne cokoliv, a fyzika pro něj neplatí...