Tak opět mám jednu libovou story.
Někomu jsem to vyprávěl na motokárách, pro ty, co nebyli účastni + dokončení:
Toho zelenýho Dněpra jsem koupil od nějakýho borce na Vysočině, kde jsem (jak jinak) sklepal víc než třetinu kupní ceny. Plnej euforie, klasicky neposlouchajíc rady zkušenějších, jsem to kupoval tak nějak podle oka. Natěšenej, jak jsem ušetřil, jsem udělal základní servis (kterej zabral asi půl léta) a vyrazil do Mimoně na military akci. Byla to klasická pohádka o Dněprech - hodinu jsem jel, dvě hodiny pod tím ležel. Když už pak byl motor neřešitelnej, rozdělal jsem hlavy a zjistil, že je to úplně všechno, jen ne v pořádku. Po nějaké době bezradnosti mě někdo z fóra odkázal na pána, kterej se údajně celej život věnuje Dněprům, má servis a bydlí asi 20km odemně. Tak jsem mu zavolal, on řekl "ok, dovez to". Nadhodil, že to asi nebude levný. Nakonec se to zvrtlo v kompletní GO motoru a výměnu všech vadných dílů, a i když se postupovalo ekonomicky (něco se třeba jen zavařovalo nebo ladilo), cena opravy dosáhla téměř kupní ceny. Sprostejch slov padalo dost.
Když jsme na začátku řešili generálku motoru, šli jsme do kůlny, tam shodil zaprášenou plachtu z na pohled jetýho Dněpra a začal mi na něm ukazovat, jaký úpravy bude dělat, že na tomhle to má vyzkoušený. A že to je jeho druhá motorka, kterou má na zimu do lesa. A jen tak zabručel, že to kdysi chtěl prodat, a všichni se mu smáli, že za to chce moc. Když mi pak řekl kolik to bylo, málem se mi podlomily kolena, protože částka odpovídala zhruba mojí platbě jen za opravu motorky.
Když jsem za měsíc přebíral hotovýho svýho zelenýho Dněpra, černej stál na dílně, pán říkal, že na něm byl přes Vánoce s klukama v lese a že super, že lepší než Uraly.
Naložili jsme zelenýho Dněpra, dovezli do garáže a nechali ho tam týden. V pátek jsem se vypravil z Prahy, v Asii libovejch pět pod nulou, zrovna nasněžilo. Hodinu jsme na zemi ve sněhu spojovali sajdu s motorkou, pak jsme se navlíkli do roztodivnejch hadrů (kámoš policejní čerňáky a já poštovní bundu) a vyrazili to projet. Lítali jsme po zasněženým poli v euforii tak dlouho, až nám došel benzín.
Když jsme pak o dvě hodiny později seděli po několika pivech v sauně, začala akademická debata na téma já a černej Dněpr a kámoš vyhrkl myšlenku, že toho mýho zelenýho koupí. Když jsme se ráno probrali z kocoviny, nebylo už cesty zpět, protože jsme si předtím plácli s tím, že dohodu za žádnou cenu (ani že přijdem k sobě) nezrušíme.
Takže jsem (ve chvíli, kdy jsem byl kolem poledne schopnej artikulovat tak, že mi bylo aspoň trošku rozumět) dal pánovi nabídku. Řekl, že do večera zavolá, že si to rozmyslí, ale moc odhodlaně nezněl. Když do půlnoci nezavolal, tak jsme to už tak nějak vzdali. V neděli v jedenáct telefon. "dlouho jsem přemýšlel, ale přijeď", tak jsme naskočili do Transita. Na místě proběhla zkušební jízda, v těch třech pod mi to jen v montérkách bez rukavic a helmy celkem stačilo. Zase na zem a odpojit sajdu, narvat těch 300kg ve třech do auta, dojet domů a zase z auta a zase připojit sajdu.
Ale nějak jsme to nacpali do garáže a tak myslím, že máme s Kubou na čem jet.
Respekt všem, co to dočetli až sem.
Tento obrázek je pro hosty skrytý. Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro jeho zobrazení.
Láďa: FB skupina o tom, v čem ses naposled hrabal:)
Odkaz
zde.
Je tam pár lidí kolem MB (i odsud). Prostě co uděláš na autě, nafotíš, jak tady.
Za Dněpra díky, ale momentálně už mám vyřešeno. Radši se nebudu ptát ani ze zajímavosti. Ale kdyby sis na mě někdy vzpomněl s tou bábou:) Ale nespěchá to.