Na pátek 18.3. jsem se nechal vyprovokovat PetremD k akci „výlet“. Nad ránem jsme vyrazili směr říše a něco po desátý se dostali na výstaviště ve Stuttgartu, kde se jako každý rok konal největší evropský veletrh klasických aut Retro Classic 2016. Cesta přes Plzeň a Norinberk má z Prahy cca 500km a když to jede, tak trvá něco přes čtyři hodiny. A po cestě tam to jelo, takže jsme byli něco po desátý na výstavišti.
Příjezd je naprosto v pohodě, přímo z dálnice sjíždíte do komplexu nadzemních garáží. V přízemí hlavního bloku je celé patro vyčleněné pro návštěvníky, co dorazí klasickými auty. To znamená, že výstava začíná už tam. Doporučuji projít na začátku, na konci nebudou síly ani čas. Další část vystavených vozů, z nichž je většina k prodeji, je před hlavní halou, ještě před vstupem do areálu. Z cca 100 aut zaujal např, batmobil, Stingray v kombíku, nebo třeba 356 Spider pre A za 550tis EUR. Taky tam byla offroadová trať pro unimogy, ale dopoledne na ní byl klid. Vedle bylo pár stánků s opravdu exkluzivními vozy, mě zaujala třeba Cheetah, která jsem si myslel, že existuje jen v pohádkách o koubojích. 700kilo, velikost smartu a plnotučná V8 se 400 koníky. To musí bejt legrace řídit. Vedle byl stánek Lynxu, kterej z výrobce replik přerostl už spíš ve výrobce starejch novejch jaguarů. Nádhera.
Pak už jsme zapadli dovnitř. Vstupenka za 20EUR se dá koupit v automatech u vchodu a zaplatit kartou. Alespoň v pátek zcela bez fronty. V hlavní hale byl na piedestalu nádherný blankytně modrý kabriolet Bugatti Royale. Ta velikost překvapí. Haubna v úrovni očí a délka řadového osmiválce na roztažené ruce. Dokonalý průmyslový design kazí jen představa o ceně.
Pak už jsme se přesunuli do hlavní haly, kde se sešli ti nejvyhlášenější prodejci a renovátoři. A tam se naplno projevily tři hlavní atributy celé výstavy. Když se člověk rozhlédl, pochopil, ve kterém městě se nachází. Mercedes za Mercedesem, exkluzivní kousky byly až devalvované jejich počty, a pak zase záplava poršáků všech možných typů a stáří. Od 356 po 918. Všude kam se člověk podíval. A zmíněným třetím jmenovatelem byly absolutně nereálné cenovky. Jak kdyby si je helmut oblíbil v určitých cenových skocích. 20 tis EUR byl low level, pak 50, 125, 250 a anfragen u skvostů. Taková 288GTO se pyšnilo cenovkou 3mil EUR. První hala zaujala 770kou v dokonalém stavu, spoustou gullwingů a pagod, stejně jako W111 kabrií za 125tis kus. Neskutečná byla sestava na stánku firmy mechatronik. W201 DTM vedle EVO2, CLK-GTR, W100 nebo C209 Blackserries. Z ostatních značek chytlo za oko třeba pár lamborghini 350GT, jedno LM002, nebo dva Jaguary XJ220. No a taky dobrý bratwurst k obědu. To už byla jedna odpoledne a já si říkal, že to bylo pěkné, že projdeme ochoz s privátními prodejci a taknějak postupně vyrazíme k domovu. Petr mě upozornil, že to byla teprve první hala... Z osmi. Nu což, v těch dalších jistě nebude už nic tak zajímavého, tak to jenom proběhneme. Omyl. O dalších šest hodin později se to mělo projevit. No ale předbíhejme.
Na ochozu zaujal 3.0CSL Batmobil, Porsche 959 Dakar nebo ponton se zahrádkou a kufry, jak kdyby jel na vejlet v 50tých letech. Bentley Blower jsem už párkrát viděl, ale pohled na jeho úžasný kompresor se neokouká snad nikdy. V dalších halách toho bylo vidění dle tradičního scénáře hodně. Poršáky, Mercedesy a občas nějaké superdrahé Ferrari. Za zmínku stojí stánek Srbských renovátorů, kteří se s originalitou vypořádávají po balkánsku a např. 107mičky mastí do moderních laků a celé interiéry obšívají nádhernou kůží. Díky superkvalitě to ale nakonec funguje a nad evropsou stosedmou s péžovou kůží všude vč. tunelu, palubky nebo stínítek jsme se zastavili na dost dlouho. Jiná firma se prsila renovacemi hydrauliky u W100. Měli tam jednu obnaženou a z těch všech tenkých trubiček, rozvaděčů a pístků šel strach. Z dalších kreací byla zajímavá 914ka s nasápaným motorem V8 z 928 nebo pagoda s M116. Pochybuju, že jí šla zavřít kapota, jak tam byl ten motor narvanej.
Jedna hala byla věnovaná dílařům všeho druhu, od nových origo dílů, přes veteš až po renovace převodovek a univerzální díly. Bohužel na W108 jsem neulovil nic zajímavého. A ani u stánku Lorinser classic jsem si moc neužil. Situace: Dobrý den, chci koberce do žehličky. Není problém, objednejte si je u Mercedesu. Mercedes je nevyrábí a já chci s logem Lorinseru, jako jsou tady v tý žehličce. Není problém, můžete si je objednat u kolegy, co tu zrovna není. Přijďte za 10 minut… O deset minut později. Krásná slečna se ptá, co pro nás může udělat. Dobrý den, má tu být kolega, co s náma objedná koberce do žehličky. Není problém, hned přijde. O deset minut později. Dobrý den, prý chcete něco objednat. Ano koberce do žehličky s logem Lorinser. Není problém. A kam je chcete poslat. Klidně si je odnesu a zaplatím hned, nebo mi je pošlete do čech. Tady je nemám, říkáte do čech? Ano. Hmmm, tak mi pošlete mail a nějak to vyřešíme. Mail už jsem psal na vaši firmu několikrát a bez odpovědi. Hmmmm, tady je moje vizitka, já vám určitě odpovím… Nasrat moji drazí, nasrat.
Zpět k výstavě. Půlka další haly byly mercedes kluby. Od továrního přes 107mičkáře až po R129klub. Na jednom stánku se vyjímala nová karoserie piána a jen o kus dál žehlička obnažená na mechaniku. Tovární stánek předvedl závodní 300SLR nebo prototyp W201 kabrio hned vedle nového kabria W205. Další cestou přes všechny haly už člověk ani nevnímal záplatu krásných W111, pontonů a adenauerů bez střechy nebo žehliček různých limitovaných edic, jako silver arrow nebo final edition. Jedna hala byla více o Italech. Alfy SZ a RZ vedle sebe zaujaly, a Ferrari s neskutečnými cenovkami se daly přehazovat vidlema. Co ale opravdu zatahalo za oči bylo skromně u stěny zaparkované 288GTO. První ze superaut z Maranella je naživo opravdu neskutečné. Jednoduché, funkční, jak kdyby křičelo, že si i po třiceti letech vytře zadek s kýmkoliv, včetně vlastního řidiče.
Jako finále na nás čekalo překvapení ve foajé hlavní haly, kde byly opravdové skvosty. SSK s patinou, co volala do dálky atmosféru závodů 30tých let, nebo Talbot Lago, jehož elegance je daleko od konfekce dnešních krabic na kolech. Celkově toho bylo k vidění mnoho, velká část aut v přerenovovaném stavu. Jen málokterý kousek měl trochu patiny a tím i nějakou tu duši. Ale pro oko perfekcionisty to byla pastva a lahoda.
Cestou zpět jsme bohužel chytli tři plnotučný zácpy a cesta se protáhla na sedm hodin. Tímto Petrovi děkuji za super společnost a výdrž při řízení.
A Tady je galerie fotek: http://benzworld.cz/index.php/gallery/gallery/29-retro-classic-stuttgart-2016