Průběh vyjížďky byl následující :
Foto a videogalerie je zde :
kanalk1.rajce.idnes.cz/1.Jihoceska_vyjiz...olem_Lipna_28.4.2012
V 09:20 jsem se na parkovišti u Výstaviště v ČB sešel s MatesemT v SLK 32 AMG. Pokračovali jsme volným tempem do Českého Krumlova na parkoviště u grafitového dolu.
V 10:20 dorazil SternDM1 se ženou ve W220 S320 a jeho syn s přítelkyní v W202 C32 Lorinser. Pokračovali jsme do Černé v Pošumaví. MatesT na základě mé prosby a prázdné silnice na Hořickém kopci předvedl, že 380 koní v SLK AMG umí cválat opravdu svižně, jinak jsme jeli předpisovým tempem, jak se na kolonu MB sluší.
V 10:50 jsme dle plánu podnikli zastávku na louce u toboganu. Seřadili jsme poprvé vozy pro focení, počasí bylo fantastické, jak vidno. Doplnili jsme tekutiny ze zásob, zjistili provoz přívozu v Dolní Vltavici, a v 11:05 nás vyhnal z louky mrak pylu z nedalekých bříz. Pokračovali jsme do Dolní Vltavice.
V 11:25 jsme se nalodili na přívoz, krásně to vyšlo, že jsme jeli jen my víceméně mimo jízdní řád. Kilometrová plavba nejdelším přívozem na Lipně trvala asi 10 minut a všichni jsme si jí užili, vítr od vody byl v horku velmi příjemný.
Na druhém břehu došlo k drobné komplikaci, kdy navigace nenačetla trasu k osadě Svatý Tomáš přes Frýdavu. Odbočka sice byla značena ukazateli, ale nebyl jsem si jist, zda je trasa průjezdná celá pro OA. Proto jsem pokračoval v čele kolony přes hraniční přechod Aigen im Muhlkreis do Rakouska. Nakonec jsme zajížďky asi 30 km myslím nikdo nelitovali, odměnou nám byla krásná trasa horskými panorámaty a serpentinami přes Haslach an der Muhl na hraniční přechod Guglwald. Cestou nás míjela poměrně dlouhá kolona rakouských motorkářů, kteří předjížděli poměrně sebevražedným způsobem, Stern by měl mít někde fotky či video později.
Ve 12:20 jsme na přechodu jsme v protisměru z ČR minuli kolonu čtyř oldtimerů s postaršími Rakušany a vozy Porsche 911 zřejmě první generace, MB W108, pak starším MB kabrio (pagoda?), a ještě jedním. Pokračovali jsme úzkou a dost hrbolatou lesní cestičkou 12 km do osady Svatý Tomáš u Vítkova Hrádku. Jako jediný jsem měl balonové pneu 235/60/16, takže se mi jelo rychleji a lépe, než klukům na úzkoprofilech. Zejména o SLK AMG jsem měl místy obavy a proběhlo tak pár kontrolních zastávek s dotazem na únosnost cesty.
Ve 12:45 jsme zaparkovali na parkovišti pod Vítkovo Hrádkem, podnikli asi půlkilometrový výšlap, a byli v nejvyšším (1035 m.n.m.) bodě naší cesty. Čekal jsem pár kamenů, ale Vítkův Hrádek prošel nedávno rekonstrukcí a byli jsme asi všichni mile překvapeni. Docela rozsáhlá hradní budova v sobě skrývala příjemné malé občerstvení a prodávala lístky na vyhlídku na hradbách. Vyšlápli jsme nahoru, a dechberoucí výhled byl skvělou odměnou. Na všechny strany bylo krásně vidět, Lipno dole pod námi vypadalo famózně, jen škoda, že Alpy se v dálce rýsovaly jen nejasně v mlze. V reálu vidět byly, na fotce to už vidět téměř není. Pokud by byly rozjasněné, panoráma by bylo ještě o stupínek lepší. Prudké polední slunce nás po čtvrthodině hnalo dolů, spolu s vidinou oběda v restauraci u parkoviště.
Ve 13:45 jsme usedli v překvapivě příjemné restauraci spojené s hotelem a objednali si z bohatého jídelního lístku. Kvalita jídla překvapila všechny, ceny byly přijatelné, porce dostatečné. Dojem trochu pokazila jen obsluha v podobě 3 mladých zřejmě brigádnic, které, ač v celé restauraci bylo 10 lidí, zvládly na první pokus přinést dvě jídla ze šesti špatně a proto zavinily zpoždění. Jen doufám, že hranolky které vysypaly na podlahu a pak zametly, nám, v kuchyni nerecyklovaly do jídla.
Ve 14:50 jsme odjeli na přívoz na Frýdavu, v 15:17 se nalodili, a přepluli pro změnu nejkratší trasou do Frymburka. Následovala cesta do Lipna nad Vltavou, kde jsme se na přehradní hrázi v 15:45 rozloučili. SternDM se ženou a jeho syn s přítelkyní jeli domů do Dolního Dvořiště, já s MatesemT jsme nakonec zvolili stejnou trasu. Na přípojce na hlavní trasu Linz-ČB navíc ještě byla dopravní nehoda a přítomný dopravák nejevil ochotu uhnout ve směru na ČB, čímž jsme si neplánovaně trasu prodloužili o objížďku přes Dolní Dvoříště také. Chvíli před pátou jsme se pak rozloučili před Štilcem i já s MatesemT, protože jsem jel na rybník vyřídit ještě něco z firemních záležitostí.