Michal napsal:
Martin115: naprostej souhlas up
Nedávno jsem sjížděl videa na YT, starý songy, mj. Tina Turner - We don't need another hero z filmu Mad Max 2 - Pod kopulí hromu, nebo jak se to má správně jmenovat v Češtině. Jelikož jsem ten film nikdy neviděl, stahnul jsem si ho dneska a teď jsem to dokoukal, jasně sci-fi, ale v podstatě příběh k zamyšlení... Pak jsem byl venku dát si cígo před spaním a tak jsem koukal na těch pár aut co mi tady zbylo a říkal jsem si, kde byly, když se psal rok 85 a napadlo mě taky, kde byla žehla v r.85, v tabulích plechu? Že by se dělal plech se sedmiletým předstihem? Těžko... Takže kde bylo moje auto? Bylo v tý době teprve ve formě železný rudy někde v hlíně v nějakým kopci? A plasty, ve formě ropy někde na dně oceánu? A skla, křemičitej písek někde v nějaký pískovně? A hliník a další materiály...??? Nebo ty plechy vznikly recyklací nějakejch jinejch vraků aut, který byly taky kdysi nový a vozily třeba nějaký rodiny, který s těma autama prožily kus svýho života a vnímaly jen ten jejich současnej osud, vlastní krátkodobou existenci. A i tyhle auta byly vyrobený ze základních surovin.
Napadlo vás někdy zamyslet se nad prapůvodem svýho auta v týhle podobě? Docela nepředstavitelný, že to všechno bylo někde v hroudě hlíny a teprve mnohem později se z toho lidskou prací a složitejma technologiema začalo rodit něco, v čem člověk dokáže uhánět 250km/h, spoléhá se na to v zatáčkách, stáhne si střechu a pustí si rádio - a to všechno pochází vlastně ze Země, ve který se ty materiály utvářely v průběhu minulých tisíciletí, statisíciletí... vlastně v dobách, kdy tady ani nebyl člověk? Zkuste si to představit
Tohle je dost nebezpečná forma přemýšlení.
Naprosto neodmyslitelně k tomu musí patřit popřemýšlení o tom, co tady vlastně děláme v těch nepředstavitelných rozměrech vesmíru okolo, jak je nás tu X miliard, ale přitom takový minitvorečci, pohledem na X milion světelných let vzdálené slunce, které i tak vidíme v obrovském rozměru a které je vlastně drobkem proti dalším tělesům pohybujcím se v té černočerné tmě vesmíru. V tomto rozměru je problém, jak vznikla naše auta byť titěrný, ikdyž pro jednotlivce samozřejmě podstatný. Řešení tohoto problému má však naprosto bezpředmětný charakter a slouží přece jenom k zaměstnání mozku věcmi, které nevedou k dalšímu poznání věcí jiných, ale spíše k uvědomění si své pozice ve světě/vesmíru. OK, trošku složitá úvaha, ale jen jsem tak se chtěl rozepsat
pardon za offtopic.
Fanda